Památky a zajímavosti Plzeňského kraje jako cíle turistických výletů

Lomanský dub I. – legenda mezi veterány Plzeňského kraje

Lomanský dub letní (Quercus robur) při silnici z Plasů do Draženě, označovaný též jako Lomanský dub I. nebo také Dražeňský, byl jedním z nejstarších stromů Plzeňského kraje. Minulý čas je bohužel namístě, neboť 12. června 2018 se jeho předlouhý život skončil.
Lomanskému dubu I. je přisuzováno stáří přes 700 let, vycházejme tedy z předpokladu, že zakořenil v r. 1318. Co všechno zažil, o čem by mohl vyprávět, kolik kyslíku vyprodukoval, kolik generací ptactva v jeho koruně hnízdilo, co všechno se za jeho života událo… Pojďme si některé milníky a epizody jeho života připomenout:
Ve svých třiceti letech, to je ještě mladý prut, se mu donesla informace o založení Univerzity Karlovy (1348) a ve stejném roce o založení hradu Karlštejn. O devět let poté se raduje ze zahájení stavby pražského Karlova mostu přes Vltavu (1357). Podle pověsti kolem našeho dubu prošel a snad i spočinul Jan Žižka se svou družinou. Ten se v této oblasti pohyboval v r. 1419, kdy se nedaleko odtud 2. prosince téhož roku odehrála mezi kališníky a krajským landfrýdem tzv. Bitva u Nekmíře. Tehdy bylo našemu mladému dubu teprve 101 let a měl celý život před sebou. Na dohled, o 300 metrů jižněji, se v zemi ujímá žalud a našemu dubu vyrůstá jen o 200 let mladší kamarád, říkejme mu Lomanský dub II., což je jistě vítaná společnost, neboť se už necítí tak osaměle. Na sklonku 15. století Kryštof Kolumbus pod španělskou vlajkou přistál u ostrova San Salvador (1492) a tím začíná kolonizace amerického kontinentu. Tehdy je našemu dubu 174 letech a pubertu má úspěšně za sebou. O devět let později (1503) se Leonardo da Vinci pouští do malby obrazu Mony Lisy a o pět let později (1508) Michalangelo do výmalby Sixtinské kaple. V srpnu 1519 vyplouvá portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães pod španělskou vlajkou na první úspěšnou cestu kolem Země. Náš mladý dub tento počin oslavil ve svých 201 letech. Kdo z nás to má… Počátkem 17. století se v království českém začínají dít věci, že z toho jde našemu dubu koruna kolem. Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře (1620) se celých třicet let na našem území (1618-1648) potulují, roztahují a drancují vojska a ve stínu našeho trpělivého dubu vyhledávají stín, střídavě tu vojska švédská (cizáci), tu vojska císařská (naši). Náš dub hovorům unavených vojáků sice trpělivě naslouchá, ale nijak do nich nezasahuje, na to už je ve svých tři sta letech moudrý dost. V období poločasu života našeho dubu (1668) se politická situace zklidňuje, obce i krajina v období baroka vůkol vzkvétají a země se těší z hospodářského rozvoje. Svobodně se dýchá, zjara toho roku v bezpečí koruny dubu opět zahnízďují pěvci a v mohutných kořenech rodina ještěrek. V krajině se objevují kaple i aleje a na krajinu je radost pohledět. Našemu dubu je krásných 350 let a cítí se ve skvělé kondici. V 18. století je na světě ještě příjemněji. Jizvy po Třicetileté válce se zacelily, v českých zemích probíhá poslední morová vlna (1716) a po prašné cestě kolem dubu opět volně projíždějí plně naložené povozy sedláků i formanů a do obecné školy v Draženi chvátají školáci, neboť Marie Terezie před Ježíškem (1774) nařizuje povinnou školní docházku. Náš dub u cesty už dávno není sám, kolem vyrůstá ze žaludů plno menších dubů, jeho synků, a pod jejich korunami školáci i sedláci nacházejí útočiště před deštěm. Našemu dubu chybí do kulaté pětistovky jen nicotných padesát let, které ani nestojí za to počítat. Století páry, jak 19. století nazývá klasik, je dobou převratných novinek. Krajinou opět táhnou sem a tam vojska, tentokrát napoleonská, rakouská, ruská a pruská. Od roku 1826 je náš dub součástí majetku Klemens Václav Nepomuk Lothar knížete z Metternich-Winneburgu, ministra zahraničí a státního kancléře Rakouského císařství, který v tomto roce kupuje klášter Plasy včetně rozsáhlého okolí. Tehdy prožívá náš dub v plné síle 508. rok života. Dvě hodiny jízdy koňmo odtud, v plzeňském Měšťanském pivovaru, je uvařena v r. 1842 první várka piva. Tou dobou v Kalifornii vrcholí zlatá horečka a u nás je v témže roce zrušena robota. V roce 1881 slavnostně zahajuje provoz Národní divadlo, leč brzy poté (1883) zase vyhořelo. Tehdy se náš dub cítí poněkud nekomfortně, neboť vlivem exploze sopky Krakatoa mezi dalekou Jávou a Sumatrou poklesla průměrná teplota na Zemi o 1,2°C a to na celých pět let. Jářku, ne, že by mu to nějak výrazně ublížilo, jen se trochu schoulil do sebe a letokruhy mu mírně zhoustly. Je-li tedy 19. století označováno stoletím páry, pak bez uzardění můžeme označit století 20. jako století nejen pokroku, ale i válek. Hned zkraje (1914) je náš dub svědkem, kdy se za doprovodu svých blízkých cestou od Draženě do Plasů vlečou neveselá procesí rekrutů. Jediné, co může pro zmírnění smutku a skepse odvedenců i jejich blízkých udělat, je poskytnutí stínu a ochrany před deštěm. To bylo v tom roce, kdy nám zabili Ferdinanda. Po roce 1939 dostávají věci rychlý spád a náš dub těžce nese, že je symbolem země, jež rozpoutala II. světovou válku. Cítil, že už je toho na něj trochu moc a začínají se na něm projevovat i první neduhy. Po cestě mezi Dražení a Lomany a mezi Lomany a Lomničkou kde stojí jeho kamarád Lomanský dub II., častěji než formani projíždějí šedá vojenská auta se zamračenými pány. 6 let trvá ta chmurná doba, než tudy projíždějí první auta s bílou hvězdou.
		Náš dub je však solitérem nepřehlédnutelného zevnějšku a tak moudré hlavy zjara r. 1978 rozhodly o jeho vyhlášení památným stromem pod katalogovým číslem 102332. Od této chvíle už není jen tak nějaký hej nebo počkej. Není to krásný dárek k jeho 660. narozeninám? Má už svá znamenitá léta za sebou, ale je také dost moudrý na to, aby věděl, že své temné stránky má každá doba. Kolemjdoucí u něj zastavují, památný strom si fotografují, hladí jeho rozpraskanou kůru a cloníce si oči vzhlížejí do jeho koruny. Do poslední chvíle se jeho habitus odívá novými listy, statečně nasazuje nové pupeny, hostí desítky ptačích rodin, pocestné chladí v horku svým stínem a košatou korunou je chrání před deštěm. Do krajiny se už pokolikáté vrací život, ale náš dub už se ze slunce, oblaků, větru a ptáků neraduje jako dřív. V kořenech už necítí také tu jistotu jako před dvěma sty léty a jeho figura se chýlí ke straně, jako stařec o holi. Uvědomuje si, že se uvnitř jeho kmenu něco děje. Jeho o dvě stě let mladší kamarád Lomanský dub II. už také viditelně chřadne a copak je to za radost na takovém světě.
12. července 2018 se dub po 700 letech života vyvrátil a padl na sousedící pole. A to je tak všechno o životě a paměti jednoho stromu. Rychlý konec, jak by si to každý přál a jak si to náš dub také zasloužil. Postůjme u jeho kmene v obdivu a v úctě. Výška 28 m, průměr koruny 20 m, průměr kmene 260 cm a obvod 776 cm (měření 1998). Lomanské duby I. a II. jsou od r. 1978 pro svůj věk a vzrůst chráněny, náš dub i jako krajinná dominanta.

(Pro KČT Plzeňského kraje zpracoval Jiří Mareš, VII/2018)