––-–

NOUZOVÁ NOCOVIŠTĚ V NÁRODNÍM PARKU ŠUMAVA
Správa národního parku Šumava připravila turistům a milovníkům Šumavy překvapivý dárek. Dárek, který ocení zejména ti, kteří touží poznat půvaby Šumavy v každém ročním období a v každé denní době, kterým nedělá potíž vzdát se kvůli novým zážitkům suchého lůžka pod bezpečnou střechou penzionu nebo hotelu. Anebo se na svém dálkovém přechodu Šumavy nechtějí dostat do rozporu s návštěvním řádem Šumavského národního parku, který jakékoli přenocování ve volné přírodě na území NPŠ výslovně zakazuje. Tím dárkem je sedm nouzových nocovišť, neboli zajištěných míst ve volné přírodě, kde je možno přenocovat bez rizika pokuty. Přitom se nemusí jednat pouze o bivakování ve stavu nouze, ale i přenocování plánované, na etapovém přechodu Šumavy s batohem. Nouzová nocoviště – bivakkempy - jsou přesně vymezená místa se specifickým režimem, obvykle na turisticky významném místě. Jednotlivá nocoviště typu „přenocuj a jdi dál“, jsou v denní docházkové vzdálenosti 15÷30 km, tedy ve vzdálenosti, kterou snadno zvládne každý průměrně zdatný turista s batohem a ještě se při své cestě stačí kochat krásnou krajinou, fotografovat, odpočívat a pod. Nocoviště jsou rozmístěná přibližně podél hlavní šumavské magistrály mezi cílovými místy vzdálenými cca 103 km - Železnou Rudou v Plzeňském kraji na jednom konci a Zadní Zvonkovou v Jihočeském kraji na konci druhém. Mezilehlými lokalitami, kde jsou nouzová nocoviště zřízená, jsou Hůrka u Prášil, Poledník, Modrava, Bučina, Strážný, Nové Údolí a Plešné jezero. Z magistrály je možno vybočovat po značených cestách na obě strany – do vnitrozemí nebo v místě tzv. přechodových bodů i k sousedům, do Bavorského národního parku. Značení na trase je provedeno převážně červenou pásovou značkou udržovanou ve tříletém cyklu Klubem českých turistů – v úseku Plzeňského kraje Značkařským obvodem Sušice. Jak je nouzové nocoviště vybaveno? Nocoviště je travnatá plocha vymezená stylovým dřevěným zábradlím, vybavená masivním stolem a lavicemi, s vyvěšeným provozním řádem a jednoduchou orientační mapkou. Součástí NN jsou i decentně umístěné mobilní toalety. Kapacita každého nocoviště je cca 15 osob. Přenocovat je možné pod širákem nebo pod vlastním stanem. Přenocování je bezplatné. Není povoleno rozdělávání ohně, je třeba dodržovat klid, vodu si musí každý přinést sám, sám si také musí odnést své odpadky. Turisté zde mohou strávit vždy jednu noc, a to celoročně vždy od 18 do 9 hodin následujícího dne. Vyznavačům extrémní turistiky je tak legálně umožněno strávit třeba i za mrazivé lednové noci romantický a poetický večer ve sněhovém záhrabu. Strážci NPŠ denně nocoviště kontrolují a dohlížejí na dodržování pořádku a provozního řádu. V turistických mapách Klubu českých turistů (vydává Trasa, s.r.o.) budou postupně nocoviště označena novou mapovou značkou, stylizovanou červenou postavou ve spacáčku. Abych turistům a našim čtenářům poskytl další doplňující informace a zároveň se s nocovišti seznámil blíže, udělal jsem si za nocovišti v Plzeňském kraji – Hůrka u Prášil, Poledník a Modrava - pěkný výlet. Směr pochodu od Železné Rudy na Modravu.
Hůrka u Prášil – na louce vlevo od cesty, 100 m sz. před křižovatkou cest na Laka, Rudskou křižovatku a Hůrku. Opravdu krásné místo se vyznačuje dobrým travnatým a rovinatým povrchem. Po utáboření je možno se vydat k jezeru Laka nebo ke Kapli smíření s památníkem obětem železné opony.	Obec Hůrka / Hurkental patřila k významným sklářským hutím vyrábějící benátská zrcadla. Stroje související s provozem sklárny, brusírny a leštírny byly poháněné vodou, kterou sem přiváděl umělý vodní kanál dodnes částečně zachovalý a viditelný vlevo od cesty mezi Rudskou křižovatkou a jezerem Laka. V suterénu Kaple smíření jsou v hrobce uloženy ostatky otce spisovatele Karla Klostermanna – MUDr. Josefa Klostermanna – lékaře v Kašperských Horách. Karel Klostermann pocházel po matce z významného sklářského rodu Abelů. Zde na bývalé Hůrce se odehrává děj Klostermannova románu Skláři. Po válce území obsadila armáda a veškeré objekty v obci zlikvidovala.	Hůrka u Prášil (1015 m) - V místě není studánka, ale vodu je možno nabrat v okolních potocích. V případě náhlé nepohody se lze uchýlit pod turistický přístřešek u kaple. Výhodou je dobré oslunění po celý den, nevýhodou může být nedostatečná ochrana před větrem. Za krásného večera je radost zde usínat a do svěžího jitra se probouzet.
Hůrka u Prášil - mobilní WC je přímo u cesty, aby byl možný příjezd servisního vozidla. Nalézá se v úseku Rudská křižovatka – Hůrka. WC je k dispozici všem turistům, tedy nejen těm nocujícím. Za pochvalu stojí, že je vybaveno tak, jak se od něj očekává a pokud se nenajde nějaký primitiv, zůstane snad funkční a čisté i nadále.	Polední hora, Poledník je možným východištěm pro sestup k Prášilskému jezeru, jednomu z osmi šumavsko-bavorských. Po otevření nového hraničního prostupového bodu jižně od Poledníku je ideální pro přestup na evropskou dálkovou trasu E6 a po ní k Velkému Roklanu (1453 m), druhé nejvyšší hoře celé Šumavy, neboť zbytečně neztrácí výšku. Cestou se lze zastavit na náhorní planině – přírodní rezervaci Latschensee, nedaleko za státní hranicí. V letním období se na vrcholu sejde mnoho turistů, ale po uzavření rozhledny a kiosku se vrchol rychle vyprázdní. Po výstupu od Prášil (autobusové spojení) je možno se vydat směrem do Železné Rudy nebo na opačnou stranu do Modravy. Obě cesty stojí za to.	Poledník (1315 m) – nejvýše položené nocoviště na trase. Při příchodu k rozhledně se nalézá po pravé straně. Travnatý palouk je osluněný po celý den. V případě náhlého zhoršení počasí se lze uchýlit pod střechu u paty rozhledny, kde je možné i v krbu rozdělat oheň. Dříví je v okolí dostatek. Zato voda zde není, je nutno ji nabrat cestou. WC a stůl s lavicemi jsou mimo záběr. Výborné místo pro pozorování noční oblohy a meteorických rojů (např. srpnových Perseidů) zejména.
Modrava – na tomto nouzovém nocovišti jsem zapochyboval, zda to Správa NPŠ myslí opravdu vážně. A nejen já, zřetelné rozpaky jevil i významný pracovník Správy NPŠ, se kterým jsem na téma vhodnosti tohoto místa rozhovor zapředl. Nocoviště se nalézá na příchodu do Modravy od Rybárny, poblíž Nového mostu. Povrch je více hlinitý než travnatý, což může být po dešti docela zajímavý zážitek. Ale proč se trápit, když kolem je tolik jiných pěkných a čistých míst...	Modrava je z hlediska turistiky strategickým místem. Leží na významné křižovatce turistických tras do všech světových stran, je dosažitelná autobusovou i vlastní dopravou. Množství restauračních zařízení i obchod potravinami umožňuje doplnit energii i zásoby. V Modravě lze putování začít, skončit nebo přerušit. Z Modravy se lze vydat údolím Roklanského potoka směrem do Železné Rudy a Královského hvozdu, podél Vydry a Otavy do Sušice, přes Filipovu Huť a Horskou Kvildu do centrální Šumavy v oblasti Plání a Churáňova, přes Černou horu k pramenům Vltavy a na Knížecí Pláně, podél Modravského potoka na Březník a k novému prostupovému bodu Modrý sloup a na tajemný Luzný. Z Modravy je to také slabou hodinku cesty k  pozoruhodnému inženýrsko-vodohospodářskému dílu - naučné stezce Vchynicko-Tetovskému plavebnímu kanálu nebo k naučné stezce Tříjezerní slať.	Modrava (986 m) – nocoviště leží těsně vedle asfaltky vedoucí z Modravy na Javoří Pilu. Přes den je asfaltka velmi frekventovaná nejen pěšími a cykloturisty, ale i vozidly národního parku. Večer však provoz postupně utichne a do popředí vystoupí jiné atributy – bublající Roklanský potok a vůně trav. Jelikož je nocoviště v údolí a na břehu potoka, je možné, že vám bude k ránu jeden spacák málo. V případě náhlé nepohody je možno se uchýlit po turistický přístřešek za býv. Bienertovou pilou na rozcestí k Březníku a Modrému sloupu. Vody je v okolí dostatek, za jarního tání a dlouhotrvajících dešťů dokonce až příliš.
Schéma šumavské magistrály a rozmístění nouzových nocovišť:
Pro KČT Plzeňského kraje připravil Jiří Mareš; aktualizace 4. února 2013 Autor uvítá jakékoli zajímavé zážitky a poznatky z nouzových nocovišť i šumavské magistrály zaslané na adresu trasy@centrum.cz.

¨