Sté výročí prvního lyžařského přejezdu Šumavy *** První lyžařský přejezd Šumavy provedla pětičlenná skupina členů pražského odboru KČT ve dnech 7. až 9. března 1909 ze Želnavy do Prášil. Zprávu o tom uveřejnili v Časopisu Turistů v roce 1910. Je to četba zajímavá a poučná. Podívejme se na jejich výkon dnešníma očima.
	Volba trasy * Plánovaná trasa byla stanovena velmi odvážně: Želnava – Nová Pec – Plešné jezero – Plechý – Třístoličník – Nové Údolí – České Žleby – Strážný (nocleh). Druhý den Knížecí Pláně – Bučina – Siebensteinkopf – Pramen Vltavy – Mokrůvka – Luzný – Březník – Blatný vrch – Roklan – Javoří Pila (nocleh). Třetí den přes Poledník do Prášil. Tedy zhruba 2x 40 km + 15 km. K tomu velké výškové rozdíly, bez stopy. Není divu, že se tento plán nepodařilo splnit: druhý den kvůli bloudění a mokrému lepivému sněhu měli takové zpoždění, že při západu slunce byli teprve na Luzném. Proto sjeli přes Březník na nocleh do Modravy, třetí den potom jeli přes Rokyteckou slať, Javoří Pilu a Poledník do Prášil. I tak to byla porce náramná. Počasí a sníh * V článku se nijak zvlášť neuvádí. Bylo zřejmě jasno, při inverzi (z vrcholů vidět Alpy), takže velké teplotní rozdíly. Několikrát se zmiňuje velké množství sněhu – 3m, ale byl dobře slehlý: na fotografiích je stopa hluboká jen asi 10 cm. I tak, šlapat stopu denně přes 30 km nebyla legrace. Volba termínu * Při volbě termínu je třeba se rozhodnout, čemu dát přednost, zda delšímu dni nebo lepšímu sněhu. Tehdy se rozhodli pro delší den, měli ovšem stálé problémy s mazáním. Dřevěné skluznice nějak impregnované, pár tehdy dostupných vosků, při podkluzování řemínky kolem lyží nebo kousek tulení kůže, to bylo vše. Přitom ráno byl silný mráz, přes den tálo. První dva dny proto dojížděli za tmy, po 12 až 14 hodinách. Večer bylo dobře vidět, neboť byl úplněk. Všichni byli dobří lyžaři: sjezdy s Třístoličníku, Luzného a Poledníku s těžkým batohem v neupraveném sněhu ani dnes nejsou pro každého. Výstroj a výzbroj * Na fotografiích v článku je vidět vybavení na svou dobu moderní. Lyže kratší, tak asi 210 nebo 220cm, hole tenké, k ramenům, krátké soukenné kabáty, úzké kalhoty asi doplněné kamašemi nebo ovinovačkami. Boty a vázání nejsou vidět. Batohy, váha 8 – 14 kg. Orientace * Šumava byla tehdy považována za pohoří náročné, cituji „Byli jsme si vědomi, že nejsme v Krkonoších, kde tyčkování dovede turistu bezpečně do boudy, a že to nejsou ona souvislá pásma se stráněmi spadajícími do zalidněných údolí a tím méně pak souvislé pláně, na nichž jen v mlze a divé sněhové bouři zabloudění je možné. Je to v zimě massa lesů, močálů, sem tam i pralesů, vše vysoce zasněženo, bez zřejmých cest, místa daleko vzdálená všeho ruchu, jen tu a tam několik osamělých chýší s pohostinstvím praskrovným...“ Na některých místech byli již předtím, kde to šlo, využívali místních znalců. ( Ze Želnavy do Českých Žlebů je vedl lesní adjunkt, z Modravy na Javoří Pilu přes Rokyteckou slať finanční stráž. ). Místní lidé prý nic neznají, jen cestu do nejbližší vsi. Jinak používali vojenské speciálky 1:75 000. Ty měly v té době vrstevnice po 100 m, mezi nimi šrafování. Ubytování a stravování * V té době nebyly na Šumavě žádné chaty KČT ani hotely (vyjma Železnorudska), turistický boom začal až po válce. Proto „noclehu pro 5 osob nebylo by lze nalézti mimo větší osady, velmi daleko od sebe vzdálené“. V místech objednaných noclehů měli zajištěnou i stravu, cestou se museli spolehnout jen na vlastní zásoby.
Porovnání s dneškem * Dnes, kdy prakticky nešlápneme mimo strojovou stopu, je to vyprávění jak ze Sibiře nebo z Aljašky. I tak, přejezd z Nové Pece do Železné Rudy ( od vlaku k vlaku) by byly dobře využité 3dny, i s dnešním materiálem a stopami. Ubytovacích možností i hospod na Šumavě přibylo, lyžařů je všude jako máku, ale putující turista má stejný problém: sehnat nocleh. Všechno je pro týdenní pobyty, na jednu noc nelze. Přitom přejezdy různé kvality i obtížnosti dělá každoročně řada skupin organizovaných i neorganizovaných, nepřetržitě už od r. 1965, kdy pod hlavičkou MěV ČSTV v Plzni byl uspořádán první novodobý přejezd, tehdy týdenní, na trase Křemže - Nýrsko. Nezbývá nic jiného než před našimi předky hluboce smeknout. Literatura: J.V.Rott, B. Brauner: Lyžemi napříč Šumavou. Časopis Turistů ročník 1910, str. 10 – 14 a 75 – 81. Připravil a zpracoval: Ing. Jiří Voleník, CSc.; pro web upravil Jiří Mareš