|
|
Emil Kintzl
se narodil 23. února 1934 v Praze-Nuslích. Jeho tatínek byl vrchním účetním
ředitelem Hlavního města Prahy. Po okupaci Československa nacisty se na
podzim roku 1939 rodina odstěhovala do Sušice.
Zde nastoupil do obecné školy a začal se věnovat lyžování.
V květnu 1945 zažil osvobození Sušice americkou armádou. Po válce začal
chodit do Skautingu, který byl zanedlouho zrušen. Na sport a turistiku
nezanevřel. Při studiích na gymnáziu v Klatovech propagoval hlavně
lyžování. Po maturitě na gymnáziu začal studovat geometrii. Nespokojen se
zdejšími poměry studia zanechává. Krátce se učil zámečníkem, potom šel
rozvážet uhlí do uhelných skladů. Osudové setkání bylo s jedním profesorem,
který ho přesvědčil, aby šel učit. Stal se učitelem tělocviku
v Hartmanicích. Během učitelování nezanevřel na šumavskou přírodu. Při
toulkách šumavským pohraničím zažil devastování přírody i vesnic. Armáda si
z vesnic udělala dopadovou plochu nebo cvičiště. V Hartmanicích
zůstal do roku 1954, kdy nastoupil na základní vojenskou službu. Po návratu
z vojny bylo jeho místo učitele v Hartmanicích obsazené. Začal učit na
dvoutřídce v Srní, ale z rodinných důvodů v roce 1958
nastoupil jako tělocvikář v Kašperských Horách. V roce 1958 založili
spolu s panem Větrovcem Klub
českých turistů, odbor Kašperské Hory. Pan Větrovec byl předsedou odboru a
Emil Kintzl místopředseda (není ověřeno).
V roce 1960 složil zkoušky na značkaře, kde využil svých znalostí o
Šumavě. Po panu Větrovcovi převzal předsednictví odboru. Odbor pořádal různé
pochody, výlety i vícedenní zájezdy. Emil Kintzl
vše pečlivě zaznamenával do kronik.
V roce 1975 nesouhlasil s tehdejším režimem (nechtěl
vstoupit do KSČ) a proto již nesměl učit. I jeho dětem bylo znemožněno jakékoli
studium. 14 let strávil jako topič v kotelně Okula Kašperské Hory. Ani
při této práci nezanevřel na jeho oblíbený sport lyžování a turistiku.
V té době se začal zabývat historií regionu.
Napsal dvě knihy „Zmizelý kousek Šumavy aneb Komu za to dík“ a
„Počátky lyžování na Šumavě slovem i obrazem“. Dále byl spoluautorem knih
„Zmizelá Šumava“. Jen u psaní nezůstal. Své znalosti o Šumavě využil k
pořádání různých besed nejen ve školách, ale i pro veřejnost. Byl
zakladatelem expozice o lyžování na Šumavě v muzeu v Železné Rudě.
Zasloužil se o vznik sjezdovky v Kašperských Horách, instalování křížků
na významná místa, a dále inicioval otevření cest Lávková, Juránkova chata, Luzenské údolí a další , kam
lidé rádi chodili. 14. prosince 2013 KČT, odbor Kašperské Hory ukončil svou
činnost. Emil Kintzl přestoupil do KČT, odboru
Sušice. I zde aktivně pokračoval ve značkařské činnosti.
Za 62 let své aktivní značkařské činnosti proznačil 1300 km
turistických tras. Za značkařské výkony mu byl postupně udělován odznak
Turista značkař. V roce 1965 4. třídy, 1978 3. třídy, 1982 2. třídy a
v roce 2011 1. třídy. I ve svých 88 letech se plně věnoval skautingu,
turistice a zvlášť lyžování.
A právě lyžování se mu stalo osudným. 13. března 2022 při sjíždění,
dalo by se říci své sjezdovky, se střetl s jiným lyžařem a utrpěl těžká
zranění. Byl převezen do FN v Plzni.
I přes veškerou snahu lékařů 14. března 2022 zemřel. Tak odešel velký
propagátor historie Šumavy do turistického nebe. Na jeho počest byl na sjezdovce Lišák
(Liščí vrch) postaven památník.
Je uložen na hřbitově v Sušici. Na přání Emila Kintzla byla část jeho popela rozptýlena na vrchu Luzný. |
|
Uveden do Síně slávy české turistiky Plzeňského kraje 3. února 2024 |
|
>> Zpět na seznam << |