Výletník (14)
0825 Výlet pro zdatné pěší turisty Dvoudenní trek po hřebeni pohoří Kaitersberg, s výhledy na Královský hvozd a s bivakem pod hvězdami Předpokládejme, že horu Ostrý už jste navštívili, mnozí jistě i vícekrát. Při pohledu směrem na jihozápad, do Německa, jste si nemohli nevšimnout nepřehlédnutelného pohoří s několika vrcholy, končícím zcela vlevo Velkým Javorem (Grosser Arber, 1456 m) – nejvyšší horou celé Šumavy a Bavorského lesa. Toto pohoří téměř rovnoběžné s Královským hvozdem se jmenuje Kaitersberg a je součástí Bavorského lesa. Obě pohoří od sebe dělí Lamské údolí (Lammer Winkel). A právě na ono pohoří Kaitersberg přijměte pozvání, neboť cesta po jeho hřebeni je úžasná, stejně jako výhledy z něj. Pláně kolem Enzianu (1287 m), v pozadí výrazný Schwarzeck (1235 m), vlevo oblá hora Heugstatt (1262 m) Hřebenovka pohořím Kaitersberg v Bavorském lese má počátek v sedle osady Eck (850 m) mezi městy Arrach a Arnbruck, postupně přechází přes tisícovky Műhlriegel (1080 m), Odriegel (1156 m), Schwarzeck (1238 m); Heugstatt (1261 m), Enzian (1285 m), Kleiner Arber (1384 m) a vrcholí na Grosser Arber (1456 m), nejvyšší hoře Bavorského lesa a celé Šumavy. Horská trasa Eck – Gr. Arber je součástí mezinárodní dálkové trasy E6 Ostsee – Wachau – Adria. Hřebenovka značená zeleným trojúhelníkem vede po bezpečných lesních cestách a horských lučních pěšinách. V celém průběhu mimořádně krásné hřebenové trasy jsou daleké výhledy na hřeben Královského hvozdu s dominantami Ostrý, Kokrháče, Svaroh, Jezerní hora, na pohoří Hoher Bogen, do údolí Lammer Winkel i do německého vnitrozemí. Bivakovat pod hvězdami lze např. na horské louce na úpatí hor Enzian nebo Kleiner Arber, samozřejmě bez rozdělávání ohně. Upozornění - v průběhu horské trasy nejsou žádné zdroje pitné vody, zásobu pramenité vody je možné nabrat u koryta vedle parkoviště v osadě Eck. Další možnost doplnění vody je až u horské chaty „Schutzhaus Am Kleinen Arber“. Výhled na Královský hvozd s dvojvrcholem Ostrý je možný po celé trase. Královský hvozd je téměř rovnoběžným protějškem pohoří Kaitersberg. Mezi pohořími Kaitersberg a Královský hvozd se rozkládá malebné údolí Lammer Winkel. Mezinárodní trasa E6 je značená zeleným trojúhelníkem. Pěší trasa: z osady v sedle Eck, BUS – Schwarzriegel – Enzian – Kleiner Arber – Grosser Arber (Velký Javor) – horní stanice lanovky – Kleiner Arber See (Malé Javorské jezero) – osada Brennes – Bayerisch Eisenstein – Železná Ruda, Alžbětín ŽST. Trasu lze velmi pohodlně zdolat za dva dny, bivak pod hvězdami s minimálním světelným znečištěním ve vrcholové partii je nezapomenutelný - zejména pozorování srpnového meteorického roje Perseidy a Mléčné dráhy. Na Velkém Javoru (Gr. Arber, 1456 m n.m.), vlevo v pozadí Pancíř Délka dvoudenní trasy vč. návštěvy Kleiner Arber See (Malé Javorské jezero) je jen 32 km. Možná je samozřejmě i varianta opačná, s postupným klesáním. U Malého Javorského jezera (Kleiner Arbersee) Jak se dostat do východiště v sedle, osadě Eck: Z nýrského náměstí linkou ARRIVA č. 001982 do osady Eck pravidelnou mezinárodní autobusovou linkou ve směru do Bodenmais. Jízdné pro dospělého 54,- Kč (2025). Jak se dostat zpět: Vlakem ze Železné Rudy, Alžbětín (spojení zde) Možnosti občerstvení na trase: osada Eck, horská chata na Gr. Arber, rest. u Malého Javorského jezera, Brennes, Železná Ruda - Alžbětín. Doporučené mapy: Fritsch 1:35 000 – Lammer Winkel, Kaitersberg, Osser, Arber Fritsch 1:50 000 – Rund um den Arber Kompass 1:50 000 – Nőrdlicher Bayerischer Wald Mapa KČT č. 65 - Železnorudsko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí, v Německu https://www.wetteronline.de/wetterradar/bayern	0925 Tip na výlet pro pěší turisty Javorná – Šukačka – Městiště - Dešenice Teprve s pozdním létem a přicházejícím podzimem se šumavské podhoří strojí do těch nejpestřejších barev. Zeleň luk je ozdobena pestrými klenoty pozdních bylin, stále zelené listí stromů, jak jsme je vnímali od jara do léta, počíná se vlivem úbytku chlorofylu zbarvovat těmi nejpestřejšími odstíny. Zejména pod slunečními paprsky barvy listí nabývají na síle a pestrá mozaika barev na protějších stráních uvádí v úžas každého, kdo sem na sklonku léta zavítá. A ty vůně babího léta… Pojďme si toto prchavé období užít na pěkné, vyzkoušené a osvědčené trase: Východiště obec Javorná – Šukačka – Suché Studánky – Městiště - Děpoltice – Matějovice – cíl Dešenice ŽST. Délka trasy jen 15,6 km. Javorná - do r. 1951 uváděna jako Zejbiš (něm. Seewiesen), od r. 1952 již nese jméno Javorná. Část městyse Čachrov, nad údolím říčky Ostružná, v nadmořské výšce 842 m, na rozhraní CHKO Šumava a Přírodního parku Kochánov. Obec stojí na sz. úpatí stejnojmenné hory Javorná (1090 m), podle které získala v roce 1952 svůj současný název. Obci i okolí se už od 16. stol. říkalo Zejbiš (z něm. Seewiesen), přeloženo jako Jezerní louky, neboť tamní lokalita byla pralesní pustinou s rozsáhlými močály. V letech 1938 až 1945 byla Zejbiš, v důsledku uzavření Mnichovské dohody, přičleněna k nacistickému Německu. Kostel sv. Anny v Javorné V r. 1698 byla v Zejbiši postavena kaple, v I. pol. 18. stol. byla přestavěna na současný barokní kostel.Náhrobní kameny z 18. a 19. století náleží převážně významným sklářským rodinám Gerlů, Hafenbrädlů a Adlerů. U kostela stojí památný strom - 300 let stará lípa malolistá. Z Javorné klesá zeleně značená trasa až k Restauraci U silnice v lokalitě Poschingrův Dvůr (též Pošingerův Dvůr, něm. Poschingerhoff, - zemědělský dvůr v katastru obce Javorná, zřejmě také mlýn). Po krátkém souběhu se silnicí I/27 opět stoupá do osady Šukačka. Šukačka (něm. Schukatschen) je osada (877 m n. m.) spadající pod nedalekou obec Javorná. Název osady by mohl svádět ke dvojsmyslnému výkladu jako oblíbeného místa milostných hrátek, avšak není tomu tak. Její zvláštní jméno vychází ze srbského šuka, což v srbštině znamená koza. Jedním z původních obyvatel byl totiž Srb, kterého sem zavál osud a kozy zde ve velkém stádu pásl. V osadě se nachází několik stavení, zemědělská farma a skautská základna Bílý orel. Tabulka místního názvu ve správě Klubu českých turistů se občas stává trofejí nenechavých poutníků a je třeba ji doplňovat Trasa pokračuje téměř po vrstevnici do místa bývalé osady Suché Studánky (něm. Unter Dürnbrunn), skládající se též z býv. osady Horní Suché Studánky (Ober Dürnbrunn) na náhorní plošině, s nejvýše položenou kaplí na české straně Šumavy. Tamější mariánská kaplička je zmenšenou kopii již zbořené Hauswaldské kaple u Srní. Následuje pozvolný sestup nad údolím potoka půvabného jména Jelenka v přírodní rezervaci Městišťské rokle do osady Městiště a Datelov. Důvodem ochrany Městišťských roklí je zachování pramenišť, rašelinišť a přípotočních niv potoka Jelenky, jeho přítoků, včetně rostlinných a živočišných druhů, uchování a obnova přirozených lesů a ochrana bylinných společenstev. Přírodní rezervaci tvoří hluboce zaříznutá údolí potoka Jelenka a jeho přítoků. Svahy padají strmě do kotliny potoka, smrkový a jedlový les zde má místy pralesovitý charakter s bohatým bylinným patrem s mnoha vzácnými rostlinami. Jelenka (známá též jako Městišťský potok) se po 17,9 km v Janovicích nad Úhlavou v nadm. výšce 408 m pravostranně vlévá do Úhlavy. Krásně a s citem opravený Denkschertzův hamr. Zachovaný je též kamenný náhon, vantroky a mlýnské kolo na horní vodu. Městišťský potok (též Jelenka) vznikl spojením mnoha pramenů a drobných vodotečí. V minulosti poskytoval vodní energii několika hamrům. Tím posledním zachovalým je Městišťský, též zv. Denkschertzův hamr, na L. břehu Jelenky, 1 km proti proudu z Městiště. Hamr fungoval ještě v r. 1972 k výrobě kovaných železných výrobků, zejm. zemědělských nástrojů. Pracoval v něm jeho majitel pan Ferdinand Denkschertz. Ještě v říjnu 1969 byl nedaleko hamru zdokumentován milíř k výrobě dřevěného uhlí, které si pro svou kovárnu připravoval. Roubený hamr v Městišti z 19. stol. s popisným číslem 5 je zařazen mezi technické památky. Zrestaurovaná kaple Panny Marie v Matějovicích Trasa výletu vede do Děpoltic po zelené značce, z Děpoltic do Matějovic po trase NS Po stopách starých formanů kolem opravené kaple Panny Marie, z Matějovic po žluté do Dešenic. Turistické značení po celé trase je ve správě Klubu českých turistů - Značkařského obvodu Klatovy. Jak se tam dostat: Tam: busem z Plzně nebo z Klatov do zastávky Čachrov, Javorná, prodejna, zpět: ze ŽST Dešenice vlakem. (vyhledejte si spojení zde) Možnost občerstvení na trase: Javorná – Restaurace U silnice (Poschingrův Dvůr) a Hostinec Dešenice Doporučená mapa: KČT č. 64 - Železnorudsko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
1025 Tip na výlet pro pěší turisty Vrch Vinice u obce Skupeč Systém sítě turistických značených tras KČT navzájem spojuje lokality a místa vlastivědně, kulturně nebo historicky zajímavá, která by neměla být turistou opomenuta. Vedle těchto míst však existuje ještě mnoho dalších, ke kterým sice značka nevede, což ale neznamená, že nejsou zajímavá, krásná, či jinak pozoruhodná. Jen zatím svojí polohou nezapadají do sítě značených tras. Jedním z takových míst je vrch Vinice, vzdálený jen 3,7 km vzdušnou čarou zjz. od obce Úněšov. A právě tomuto vrchu a jeho okolí je věnována pozornost v tomto Tipu na výlet. Cesta k němu nevede přímočaře, ale po příchozí i odchozí trase, což je ve výsledku velmi pěkný, fyzicky nenáročný výlet krásnou klidnou krajinou s dalekými výhledy. Celková délka téměř okružní trasy je jen 12,2 km, viz Přehledová mapka: Vrch Vinice (též Viničná hora, 589 m n. m.) sopečného původu nad obcí Skupeč tvoří nápadnou vulkanickou kupu vyrůstající z okolní paroviny severního Plzeňska, v Plaské pahorkatině.  Podloží vulkanické kupy tvoří velmi staré horniny staré více než 600 mil. let, z konce starohor. Na vrcholu se nacházelo pravěké výšinné sídliště, osídlené v eneolitu, přibližně mezi roky 4400 a 2000 př. n. l. Archeologická lokalita je chráněna jako kulturní památka ČR. Staré a opuštěné lomy jsou úžasné, jsou jako oko do nitra země a číst v nich můžeme jako v čítance. Kromě toho se v nich daří specifické vegetaci a na ní navázaným tvorům. Západní část vrchu Vinice je otevřena již opuštěným stěnovým lomem, ve kterém je zřetelně viditelný erozivní kuličkový rozpad čediče. Řadu let už se lom nevyužívá, a tak je dnes čedičové moře částečně řídce zarostlé náletovými dřevinami. Z vrcholu kopce jsou krásné výhledy jz. směrem nejen do okolní krajiny severního Plzeňska, ale za dobré viditelnosti i na Šumavu a Český les. Spatřit tak lze vzdálený Můstecký hřbet, Jezerní horu, Ostrý, Korábskou vrchovinu, Čerchovský hřbet, z těch bližších Ovčí vrch, Vlčí horu, Hradišťský vrch, Třebouňský vrch. Možnost dalekých výhledů z vrcholu kopce využívala i armáda jako pozorovací hlásku v systému protivzdušné obrany státu, o čemž svědčí betonové patky bývalé věže pozorovací hlásky. Hlavním účelem pozorovacích hlásek bylo zajistit vysoké a bezpečné místo, odkud lze pozorovat okolí.  V nedalekém Pernarci – Krukanicích sídlil od r. 1962 protiletadlový raketový oddíl Pernarec. Výzbroj oddílu tvořil protiletadlový komplex radarového zařízení pro rakety S-75M Volchov středního dosahu, schopné ničit různé druhy vzdušných cílů zejména na vyšších a středních výškách. Jeho úkolem byla zejména obrana Prahy v hlavním náletovém směru z Německé spolkové republiky. V opuštěném čedičovém lomu vrchu Vinice byl umístěn související mobilní radiolokátor pozemní kontroly včasného varování P 12, v zálivu lomu pak maringotka jako zázemí obsluhy radaru. Rybník Žebrák s úžasně čistou vodou mezi obcí Hvožďany a osadou Lípa. Klidné malebné místo mezi lesem a loukami, s turistickým přístřeškem a památníkem připomínajícím založení nového rybníku Žebrák v roce 2018. Z něho vytékající Žebrácký potok se v tzv. Žebrácké zátoce levostranně vlévá nedaleko hráze do vodní nádrže Hracholusky. Jak se tam dostat: Optimálním prostředkem pro dosažení cíle a naplnění výletu je autobus do zastávky Úněšov, Číhaná, rozc. na trase Plzeň - Karlovy Vary. Východištěm je tedy autobusová zastávka Číhaná, Úněšov, rozc. Odtud pěšky po lesní cestě přes obec Něšov a Skupeč, ze Skupče po polní cestě podél el. vedení k vrchu Vinice. Délka příchozí trasy k vrchu Vinice je 5,2 km. Odchozí trasa od vrchu Vinice zpět do Skupče, dále přes Hvožďany k rybníku Žebrák, otevřenou krajinou do osady Lípa a dále do Úněšova, bus. Délka odchozí trasy 7 km. (vyhledejte si spojení zde) Variantně lze autem do Úněšova nebo Skupče a s úpravou trasy (z Plzně 26 min., ze Stříbra 25 min.) Možnost občerstvení: prodejna potravin nebo zmrzlinový kiosek v Úněšově Doporučená mapa: KČT č. 31 - Plzeňsko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	1125 Tip na výlet pro pěší turisty Podzimní výstup na Čerchov a hraniční cesta k Černé Řece Podzimní inverze rozhodně nemusí turistu omezovat, naopak, čím hůře v nížinách, tím lépe na horách. Zatímco v nižších polohách je zima a mlha jako mlíko, ve vyšších polohách je počasí úplně jiné, krajina je prosluněná a s dalekou viditelností. Pojďme si s následujícím tipem na výlet nechat proslunit den a „dobít baterky“. Východištěm trasy výletu je parkoviště v Caparticích, odtud pěšky na Čerchov (1042 m n.m.), nejvyšší horu Českého lesa. Obvykle již při dosažení TIM Horizontálka mlha řídne, cáry mlh se prodírá slunce a objevuje se blankytná modř. Délka okružní trasy jen 16 km, trasa výletu zde Vrchol Čerchov (1042 m n.m.) a zároveň nejvyšší bod pohoří Český les, které se táhne od Všerubského průsmyku až k vrcholu Dyleň u Chebu. Z vrcholu je dobře viditelný Královský hvozd s Jezerní horou a Ostrým, Všerubská vrchovina s Jezvincem, pohoří Hoher Bogen s oběma vrcholy Burgstall a Schwarzriegel, Korábská vrchovina s Korábem. Na vrcholu hory již bývá obloha jasná a navzdory zimě v nížině, zde je při inverzi opravdu teplo. Vše níže je zahaleno mlhou. Prostě inverze. Na planině vrcholu Čerchova byly odstraněné pozůstatky objektů pohraniční stráže. Město Domažlice tam zrenovovalo dvoupodlažní objekt původní roty PS na horskou chatu. Chata je otevřena denně od poloviny května do poloviny října, dále na státní svátky u nás a také v Bavorsku. Mimo sezónu je otevřeno o víkendech. https://www.chata-cerchov.cz/cs Čerchovské věže Vlevo vojenská betonová věž vysoká 30 metrů, vpravo kamenná Kurzova rozhledna z roku 1905, vysoká 24 metrů. Kurzova rozhledna je majetkem Klubu českých turistů. Od roku 1950 do roku 1990 byl přístup nemožný, vojenské objekty na vrcholu byly přísně tajné. Cesta na vrchol byla přístupná jen přes pozemek vojenského útvaru na Malinové hoře. Během války používala kamennou Kurzovu rozhlednu německá armáda jako pozorovatelnu. Rozsáhlý bývalý vojenský areál Malinová hora 1,2 km sz. od Čerchova, v době totality sídlo Pohraniční stráže, od pádu železné opony opuštěný. Lokalita je vyhledávaným cílem cyklistů na horských kolech. Areál se nachází na zpevněné cestě spojující cyklotrasu č. 36 s vrcholem Čerchova. Hraniční pěšina k Lískové Z Čerchova je zapotřebí sestoupit po zelené a žluté TZT k přeshraničnímu přechodu TIM Hlinitá cesta a pokračovat po neznačené, leč zřetelné hraniční pěšině západním směrem k Lískové. Pěšina podél hraničních sloupků a kamenů je dobře průchodná, tu vede po bavorské straně, tu po české. Za pozornost stojí svěží mechy, žebrovnice různolistá a řada dalších rostlin, kterým vlhký horský vzduch a podzimní chlad velmi svědčí. Cestu po hraniční pěšině lemují četné oboustranné historické hraniční kameny z období I. vojenského mapování. Jejich kamenické zpracování i současná údržba svědčí o významu, který jim byl a stále je, historicky přikládán. I. vojenské mapování, v rámci něhož byly též vytyčovány hranice, probíhalo v letech 1764 až 1768 a jeho převod do souřadnicového systému probíhal za vlády Josefa II., proto je toto mapování známé jako Josefské. Výsledné vojenské mapy (Císařské otisky) však nebyly příliš přesné, z důvodů mapování "z koně" a neexistence trigonometrické sítě. Mapy mají pouze německé popisky a jsou barevné. Podkladem pro mapování se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci císařské vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km^2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresby nešly jednoznačně napojit, bortily se, či překrývaly. Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat. Na I. vojenské mapování záhy navázalo II. vojenské mapování. V letech 1877-1880 bylo v Čechách prováděné III. vojenské Františko-josefské mapování. Ve srovnání s II. vojenským mapováním bylo vylepšeno znázornění reliéfu, a to nejen pomocí šrafování, ale také přidáním vrstevnic a výškových kót. U hraničního kamene 4/6 hraniční pěšinu opustíme a přejdeme 250 m do vnitrozemí k nedalekému TIM Nad Bastlovým mlýnem. Cestou ovšem ještě procházíme osadou Černá Řeka s několika informačními tabulemi o bohaté historii a osídlení této osady. Z pastvin lze spatřit nedaleký hřeben Haltravy s nepřehlédnutelným vrchem Starý Herštejn (870 m) s rozhlednou. Odtud po cyklotrase 2287 zpět k východišti v Caparticích. Koňský kámen na návratové trase do Capartic. Právě k tomuto kameni se váží čtyři legendy, všechny s tragickým koncem. O nich se dočtete na vedle stojícím informačním panelu. Turistické značené trasy jsou ve správě a péči Klubu českých turistů – Značkařský obvod Domažlice. Jak se tam dostat: v letní sezoně až na Čerchov přímým víkendovým busem od žst. Domažlice, navazujícím na vlak od Plzně (vyhledejte si spojení zde) Mimo letní sezonu nejlépe autem na parkoviště v Caparticích (z Domažlic jen 13 min., z Klatov jen 57 min., z Plzně jen 62 min.) Možnost občerstvení: Čerchov – nová chata a sezonní kiosek v Kurzově rozhledně; Capartice - Hospůdka Sport Doporučená mapa KČT č. 29 – Český les jih (mapový výřez na zadní straně) Zkontrolujte si před výletem počasí zde
0325 Tip na výlet pro pěší Hojsova Stráž – Šumavský orloj - Liebeshöhe – Denkův dvůr – Zelená Lhota Délka trasy 12 km Trasa výletu sice spojuje místa známá, avšak mezi těmito známými místy jsou překvapivě lokality méně navštěvované, méně vyhlášené, a přesto stojí za pozornost pro svůj půvab, neznámé výhledy, historii a paměť krajiny. Byla by škoda je opomíjet a neseznámit se s nimi. Kromě toho je počátek i konec trasy v přímém kontaktu s vlakovým spojením. V cíli dokonce restaurace pro občerstvení a vyhodnocení celého výletu. Trasa výletu má počátek v ŽST Hamry - Hojsova Stráž. Od ŽST vede lesní silnička do Hojsovy Stráže, značená modrou pásovou značkou. Již z této silničky se otvírají výhledy do údolí Zelenského potoka, na klikatící se železniční trať a na vrch Prenet (1071 m), součást Můsteckého hřbetu (Pancíř, Můstek, Prenet). Modrá značka turistu po 2,2 km zavede do centra obce Hojsova Stráž… … a to přímo k novodobému Šumavskému orloji, jehož uvedení do provozu proběhlo 17. listopadu roku 2017. Podrobnosti o tomto pozoruhodném technickém díle zde. Od orloje stoupá modrá odbočka po cestě za orlojem, kterou si rozhodně nenechte ujít! Jinak byste se připravili o výjimečné vyhlídkové místo Liebeshöhe, a také o pozoruhodnou plastickou mapu zdejšího okolí v místě bývalé pozorovací hlásky protivzdušné obrany státu. Trasa k těmto objektům je součástí naučné stezky Hojsova Stráž. Úžasná a veřejnosti nepříliš známá panoramatická vyhlídka Liebeshöhe (též zv. Milec) na hřeben Královského hvozdu s dominantním vrcholem Ostrý (1293 m). Zatímco zde už v březnu obvykle sníh nebývá, na hřebeni Královského hvozdu je ještě sněhová pokrývka téměř souvislá. Hřeben Královského hvozdu není jen působivým horským útvarem, krátce po nuceném vysídlování občanů německé národnosti po II. sv. válce byl i obtížnou překážkou pro vysídlené Němce, kteří se potají v noci vraceli do svých nuceně opuštěných chalup v okolí Frischwinkelu (Brčálník), Hamrů a Úhlavského údolí, aby si odnesli, co jim původně patřilo, ale při odsunu museli opustit. Mezi velmi kuriózní případy patří stěhování piana přes Ostrý (!). Opuštěné drahé piano, které v jedné z chalup muselo zůstat, bylo citelnou ztrátou pro jeho nuceně odsunutou majitelku. Proto si najala partu urostlých německých chasníků, aby jí piano přestěhovali z Hamrů do Lamu, městyse pod Ostrým. Jiná cesta než přes Ostrý nebyla možná. Kdo někdy stěhoval piano do 3. patra, si dovede představit, jaká je to štrapáce. Natož pak po kamenité cestě a za tmy přes Ostrý. Stěhováci i piano při takové cestě vydávají zvuky, které jsou v tichém lese nepřeslechnutelné. Pro české finance, kteří ve skrytu lesa hranici střežili, bylo pozorování tohoto neuvěřitelného divadla životním zážitkem. Samozřejmě, že měli ihned zakročit, ale protože i financové byli lidé, s partou stěhováků po takovém výkonu měli slitování a nechali skupinku i s kontrabandem přes hranici projít. Tento příběh a jemu podobné jsou poutavě zachycené v knize Pašeráci a podloudníci na česko-bavorské hranici Od vyhlídky Liebeshöhe vede 500 m dlouhá značená pěšina k bývalé hlásce protivzdušné obrany Zastřešená maketa Železnorudské hornatiny v místě, kde stávala 18 m vysoká věž - vidová hláska PVOS (Protivzdušná obrana státu). Tyto vidové hlásky byly stavěny zpravidla v místech radiolokačního stínu, což byl i případ Úhlavského údolí. V místě hlásky stával i jednoduchý ubytovací objekt, jako zázemí pro obsluhu hlásky. Základy pro lanové ukotvení věže jsou v místě věže dosud patrné. Nejbližší hláska stejného účelu stávala též na vrcholu kopce Hraničář (833 m) jjv. od Nýrska. Leč výlet pokračuje dál, od hlásky je třeba se vrátit sestupem zpět k orloji v Hojsově Stráži. Značená trasa NS Hojsova Stráž od orloje pokračuje 400 m z kopce podél silnice a poté se doprava odděluje na cestu, kde se po chvíli spojí se zelenou turistickou značkou. Při tomto sestupu se můžou hodit teleskopické hůlky. Trasa přichází k býv. Rumpelovu mlýnu na Zelenském potoce. Bývalý Rumpelův mlýn (1846 – 1945) s vodním kolem na vrchní vodu, později jen pila. Poslední majitelé byli v r. 1946 odsunuti do Německa. U dvora Rumpelmühle stávala kaple, která byla starší a větší nežli původní dřevěný kostelík v Hojsově Stráži. Zelenský potok – pravostranný přítok Úhlavy, dl. toku 8,8 km. Pramení vých. od Hojsovy Stráže v nadm. výšce 1155 m. Po opuštění chráněného území protéká Zelenou Lhotou a ústí do Nýrské vodní nádrže. Od jednoduché lávky pod býv. mlýnem vede pěšina podél Zelenského potoka, později se napojuje na polní cestu, od Denkova dvora již jako lesní asfaltka až do Zelené Lhoty. Samotu Denkův dvůr každý zná z vlaku, málokdo u něho ale byl. Skupina hospodářských stavení, kaple a kotec s třínohým vlčákem. Pod Denkovým dvorem stojí malá vodní elektrárna, napájená náhonem ze Zelenského potoka. Trasa pokračuje po klidné lesní silničce s pěknými výhledy. Nejkrásnější výhled na Královský hvozd, vrch Hraničář a Vodní nádrž Nýrsko je z vyhlídky s informační tabulí a posezením, pár metrů od železniční tratě Od vyhlídky už je to na ŽST Zelená Lhota jen 1 km. Tím by se dal výlet uzavřít, ale není tomu tak. Přímo v prostoru ŽST je ještě jedna zajímavost – Žakova kaplička. Má zajímavý a pohnutý příběh, s nímž se lze seznámit na instalovaném panelu. O tom, co jste právě viděli a zažili, můžete až do odjezdu vlaku pobesedovat na vyhlídkové terase restaurace Zach pod železniční stanicí. Jak se tam dostat: Vlakem do stanice Hamry – Hojsova Stráž (vyhledejte si spojení zde) Zpět ze stanice Zelená Lhota Turistické značené trasy jsou ve správě Klubu českých turistů, Značkařského obvodu Klatovy Možnost občerstvení na trase: V Zelené Lhotě (restaurace Zach) Doporučená mapa: KČT č. 64 – Šumava Železnorudsko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí	0425 Tip na výlet pro pěší Trhanov – Zadní hora – Hrádek – Újezd - Domažlice Motto: Výlet bez motivace je jako pokrm bez soli. Hlavním motivem tohoto tipu na výlet je především příběh. Příběh s tragickým koncem, který se udál přesně před osmdesáti lety, pouhý týden před úplným koncem II. světové války. Jeho hrdinou je jedenadvacetiletý nadporučík Virgil Paul Kirkham z Oregonu, pilot americké stíhačky P-47 Thunderbolt, který položil svůj život 30. dubna 1945 nárazem do svahu Zadní hory, (též Draženovské) mezi Trhanovem a Hrádkem na Domažlicku. Cesta k památníku je součástí Naučné stezky letecké stopy 2. světové války. Naučná stezka má 3 zastavení a pojednává o historii osvobozování Chodska. Na konci NS je památník amerického stíhacího pilota V. P. Kirkhama, jehož letadlo se po kolizi zřítilo do lesního porostu, vznítilo a pilot uhořel Bylo krátce po poledni, když na silnici (Trhanovská alej) mezi Trhanovem a Klenčím pod Čerchovem spatřili tři američtí letci vedení nadporučíkem Kirkhamem kolonu německých nákladních vozidel, prchajících na západ. Na kolonu vozidel zahájili palbu, kolona palbu opětovala, když vtom stíhačka P-47 Thunderbolt npor. Kirkhama během nízkého průletu zachytila levým křídlem o vrcholek stromu aleje a následně plnou silou narazila do zalesněného svahu Zadní (Draženovské) hory ležící v prostoru severně od Trhanova. Letadlo se vznítilo a pilot v něm uhořel. Virgil Paul Kirkham byl posledním americkým stíhacím letcem, který zemřel v boji proti nacismu na území předmnichovského Československa. Byl to jeho poslední let před nástupem na dovolenou. Seznamte se s celým příběhem zde. O tomto příběhu a dalších, jemu podobných, o bombardování plzeňské Škodovky, útocích hloubkařů a závěrečných dnech letecké války nad územím západních Čech v dubnu a květnu 1945, se dočtete ve velmi poutavé knize Poslední Akce (Foud, Krátký, Vladař). Pamětní deska na zdi obecního úřadu v Újezdu připomíná nadporučíka Virgila Paula Kirkhama z Oregonu, který padl v boji 30. dubna 1945. Trasa výletu pokračuje přes vrch Hrádek s památníkem Jana Sladkého Koziny. Vrchol kopce je parkově upraven, s vyhlídkovým místem na Domažlice V parku pod památníkem J.S. Koziny jistě zaujme i betonová socha Chodský pes z r. 2011 (autor Michal Olšiak). Rozměry 8x3 m, výška 3,75 m. Socha je dutá, lze se dostat dovnitř a pak skrz psí tlamu vykouknout ven. Z návrší Hrádek pokračuje trasa výletu do obce Újezd. Na fasádě obecního úřadu je instalována pamětní deska připomínající npor. Virgila Paula Kirkhama. Nedaleko od obecního úřadu je možno si prohlédnout nádvoří Kozinova statku, kde je Pamětní síň Jana Sladkého Koziny (síň je otevřena až od 15. května). Celým výletem (Trhanov – Hrádek – Újezd – Domažlice, nám.) provází červená pásová značka. Pochodem po silnici s malým provozem, avšak s krásnými výhledy na okolní krajinu, dojdeme na západní okraj domažlického Hořejšího předměstí, kde je na úrovni dětského dopravního hřiště TIM U jezera. Jezero obklopené stromy, klidné místo s příjemným posezením u stolu a s ohništěm je od trasy vzdálené pouhých 170 m Od jezera je to po červené značce na domažlické náměstí Míru slabá půlhodinka cesty. Městské informační centrum je umístěno v areálu Chodského hradu, jehož součástí je i Muzeum Chodska. Od Chodského hradu je to k ŽST Domažlice – město jen 10 minut chůze. Celková délka trasy výletu vč. odbočky k památníku V.P. Kirkhama je jen 9 km. Jak se tam dostat: Vlakem do ŽST Trhanov (vyhledejte si spojení zde) Zpět ze ŽST Domažlice - město Turistické značené trasy jsou ve správě Klubu českých turistů, Značkařského obvodu Domažlice Možnost občerstvení na trase: v Hrádku (Chodská chalupa) a v Domažlicích Doporučená mapa: KČT č. 63 – Chodsko Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0525 Výlet na výlet pro pěší turisty Horšovský Týn – NS Horšovskou oborou - NS Královská rokle Okružní trasa: Horšovský Týn – Horšov – Horšovská obora - Křakovský potok – Naučná stezka Královská rokle v horšovskotýnském zámeckém parku - Horšovský Týn Délka okružní trasy 12,5 km Hlavními motivy tohoto výletu jsou především lovecký letohrádek Annaburg v Horšovské oboře a vyhlídková věž v zámeckém horšovskotýnském parku. Návštěvu obou míst není těžké propojit do jedné trasy, současně přitom lze beze spěchu navštívit dvě naučné stezky, a ještě se projít krásnou krajinou s dalšími pozoruhodnostmi. Není to dost atributů pro to, dopřát si ověřený výlet svěží jarní přírodou a poznat nová místa? Východištěm výletu je Horšovský Týn, odkud vede podél Masarykovy ulice klidná cyklostezka až do Horšova, ke kostelu Všech svatých, stojícímu na východním okraji Horšovské obory. Památkově chráněná Horšovská obora zbudovaná v 16. stol. jako honitba při poplužním dvoře v Horšově v roce 1593 je jednou z nejstarších dochovaných šlechtických obor na území naší republiky a v rámci západočeského regionu je jednou z mála dochovaných památek svého druhu. Zachovala se ve svém původním územním rozsahu o rozloze 400 ha, vymezeném historickým kamenným oplocením v délce 7,5 km. Ohradní zeď obory je až na lokální výjimky dosud zachována v téměř nedotčené podobě. Území obory leží v rovinatém terénu protkaném sítí vodních toků se dvěma velkými rybníky, spojených navzájem umělými koryty, které regulují vodní systém celé plochy obory. Močálovité přírodní prostředí obory bylo příhodné pro chov bažantů, koroptví a křepelek. Celý komplex tohoto unikátně dochovaného loveckého zařízení dokreslují sítě zaniklých cest, zřetelné v dosud existujících dubových alejích. Od horšovského kostela Všech svatých lze dojít k trase Naučné stezky Horšovskou oborou. NS (v terénu neznačena, viz mapy.cz ) má délku 3,8 km, v jejím průběhu je umístěno 5 informačních panelů o přírodě, historii obory a loveckém pavilonu Annaburg. Nejzajímavější stavebním objektem v oboře je bezesporu barokní osmiboký lovecký pavilon Annaburg z 18. stol., pojmenovaný podle druhé manželky majitele panství Františka Norberta Trauttmansdorfa Marie Anny. Umělé návrší obklopené vodou, na kterém pavilon stál, spojovala s pevninou pouze cesta vedená po dosud viditelném náspu. Rybník do současné doby vyschl a z ostrůvku se stalo mírné návrší v rovinatém terénu. O záchraně pavilonu, který již byl téměř na odpis, poutavě informuje text a fotodokumentace na sousedícím informačním panelu. Na sv. okraji obory se nachází bývalý poplužní dvůr, tvořený obytnými a hospodářskými budovami v různém stupni dochování, seskupenými kolem obdélného dvora. Dnes je dvůr součástí areálu školního statku Střední odborné školy a Středního odborného učiliště Horšovský Týn. Poplužní dvůr: Bohatý a rozsáhlý vrchnostenský statek, který stál na panské půdě, a který spravovala přímo vrchnost. Poddaní na něm vykonávali robotu neboli bezplatnou práci, jako byla orba, setba, sklizeň a další zemědělské činnosti. Opusťme areál Horšovské obory a pokračujme 1,2 km nejprve krátce po silnici a pak neznačenou polní cestou k jižní Křakovské nádrži. Za Křakovským potokem, vytékajícím z nádrže, se napojíme na žlutou značku, která nás jv. směrem dovede po 530 m k altánu s informačním panelem o historii Naučné stezky Královská rokle. Po krátkém a mírném vystoupání lesní cestou – součástí naučné stezky - se opět otevírá volná krajina. Cesta příjemně klesá a blíží se k památkově chráněnému zámeckému parku v anglickém slohu. Součástí parku jsou tři nepřehlédnutelné stavební objekty: na návrší renesanční „Loretánská kaple“ a letohrádek „Vdovský dům“. Oba objekty jsou veřejnosti bohužel nepřístupné. Třetím objektem zámeckého parku je krásně nově opravený a volně přístupný gloriet - původně gotická hláska, přestavěná na vyhlídkovou věž. Válcovitá stavba má dochovaná spodní dvě patra s pozoruhodnými klenbami a krby. Z 3. patra vznikl romantický vyhlídkový pavilon. V zámeckém parku je toho zajímavého k vidění ještě mnoho (torzo spojovací lávky, renesanční zahrada, kamenný most do zámku apod.). Není důvodu spěchat, vizuální zážitky mají přednost a horšovskotýnské náměstí s renesančním zámkem a nabídkou občerstvovacích zařízení již není daleko. Prohlídka zámku je možná zvenku a z nádvoří, na prohlídku vnitřního zámeckého okruhu už asi nebude dost času, postačí alespoň zajímavá virtuální prohlídka zde. Turistické značené trasy jsou ve správě Klubu českých turistů, Značkařského obvodu Domažlice. Naučné stezky nejsou ve správě KČT. Jak se tam dostat: Vlakem nebo busem do Horšovského Týna (vyhledejte si spojení zde) Autem z Plzně jen 45 min., ze Stříbra jen 35 min., z Domažlic jen 11 min. Možnost občerstvení: V restauracích a cukrárnách v Horšovském Týnu Doporučená mapa: KČT č. 29 – Český les - jih Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Další významné naučné stezky v Plzeňském kraji zde Pro KČT Plzeňského kraje s potěšením připravuje Jiří Mareš	0625 Tip na výlet pro pěší turisty Beroun – Tetín – jeskyně Koda – Údolí děsu – Srbsko Častá otázka v křížovce: Známá jeskyně u Berouna na čtyři? Koda. Že jste tam ještě nebyli? Rozhodně stojí za výlet. Přijměte pozvání. Tento tip na výlet vás zavede do Českého krasu, a bude to stát za to. Na programu je historická obec Tetín, legendární jeskyně Koda a romantické Údolí děsu. Celková délka trasy jen 10 km. Trasa má počátek V Berouně, ŽST. Přímo před nádražím prochází modrá značka, na tu se napojit doleva a přejít přes viadukt nad tratí. Modrá značka vede do obce Tetín. Tetín patří mezi nejstarší historická místa v Čechách, osídlen byl již v době kamenné a stal se svědkem významných historických událostí. Jeho počátky jsou v mnoha pověstech spojovány nejen s Krokovou dcerou Tetou, ale i s pobytem kněžny Ludmily, manželky prvního knížete Bořivoje. Ludmila se na Tetín uchýlila v roce 921, kde ji v noci z 15. na 16. září zastihli vrazi vyslaní její snachou Drahomírou. Ludmila tak vstoupila do dějin nejen jako první česká kněžna, ale také jako mučednice a světice. V centru obce Tetína, na náměstí Kněžny Ludmily, překvapí designová požární nádrž a tři kostely: kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, kostel sv. Ludmily a kostel sv. Jana Nepomuckého. Z vyhlídkového palouku je výhled na nedaleký Beroun. Úžasný je i výhled z tzv. Tetínské vyhlídky a bývalého hradu Tetín, kam vede pěšina pod kostelem. Jako čára života na dlani se pod námi se vine Berounka, železniční trať na Prahu a vzdálený lom Alcazar. Po shlédnutí do údolí Berounky se vraťme k požární nádrži a pokračujme dále po modré značce. V TIM Koda, dolní rozcestí modré a žluté, pokračujme stále po modré až k jeskyni. Po seznámení se s jeskyní se na toto místo vrátíme. Cestou k jeskyni stojí skromný památník dramatické události – násilné smrti, ke které došlo před 80. lety v blízké hájovně. Po skončení 2. světové války zde přišel ve věku 36 let o život místní hajný  Bohumil Žíhla (1909–1945), když jej opilí sovětští vojáci zastřelili, protože před nimi bránil svoji rodinu. Viz článek Pokračujme Kodským polesím, teď už přímo k legendární jeskyni Koda. Jeskyně Koda a turistický oddíl Slavia VŠ Plzeň Jeskyně Koda se nachází v Národní přírodní rezervaci Koda. Jeskyně ve vápencovém masivu je ca 17 m dlouhá a je významná archeologickými nálezy. Patří k místům, která přitahují pozornost stopami po dávném životě - obývaná od paleolitu (5,5 až 2,5 tisíce let př. n. l.) až po středověk. Mezi nejzajímavější nálezy patří několik střepů keramických nádob, které jsou v naší lokalitě neobvyklé. Nejbližší spojitost lze totiž najít až v okolí italského jezera Lago di Ledro, kde jsou datovány na přelom starší a střední doby bronzové. Kodskou jeskyní bylo dosaženo nejvzdálenějšího bodu výletu, ale výlet a nabídka zajímavostí ještě nekončí. Vrátíme se k TIM Koda, dolní rozcestí modré a žluté. Žlutá nás dovede k vlastní osadě Koda. Mlýn v osadě Koda stojí na příkrém kopci ve výšce 315 m n. m. Mlýn byl zásobován vodou z Kodské vyvěračky a rybníčku, jejíž voda byla vedena přes dvě mlýnská kola umístěná kaskádovitě nad sebou. Vyvěračka Koda, nejsilnější krasový vývěr v Českém krasu, je krytá kapličkou a napájí malý rybníček. Voda zde má stálou teplotu kolem 11˚C, proto rybníček, do kterého voda teče, nikdy nezamrzá. Mlýn pochází ze 17. století, podle pověsti založen mlynářem, který začal na tomto nezvyklém místě mlít mouku na základě smlouvy s ďáblem. Vraťme se o 120 m zpět, kde se od hlavní cesty odpojuje nenápadná pěšina, souběžná s úzkým Kodským potokem. Právě tato pěšina nás provede romantickou soutěskou - Údolím děsu - s rázovitou stejnojmennou trampskou osadou, vzniklou už ve 20. letech minulého století. A proto se osada Údolí děsu právem řadí k nejstarším trampským osadám u nás. Přírodní zajímavostí Kodského potoka jsou pěnovcové hrázky s cennými společenstvy vápnomilných mechorostů Pěnovec je druh travertinu a patří mezi sladkovodní vápence. Vzniká tak, že voda při průchodu horninou rozpouští vápenec, vysrážením z vod s nízkou teplotou, za účasti rostlin a mikroorganismů. Po jejich odumření je hornina výrazně pórovitá a křehká. Dříve byly pěnovce po rozemletí dokonce využívané zemědělci k hnojení polí a k neutralizaci kyselých půd. Úspěšně jsme mezi trampskými chatami v Údolí děsu prokličkovali systémem pěnovcových hrází, tůněk, vodopádů a nyní již sestupujeme novější zástavbou do Srbska, s jistotou možnosti občerstvení. Jak se tam dostat: Vlakem do stanice Beroun (vyhledejte si spojení zde) Zpět vlakem ze stanice Srbsko Turistické značené trasy jsou ve správě Klubu českých turistů, Středočeský kraj Možnost občerstvení na trase: V Srbsku hned několik restaurací Doporučený postup podle mapy KČT 36 – Okolí Prahy- západ, nebo podle mobilní aplikace www.mapy.com Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí
0725 Tip na výlet pro pěší turisty Naučná stezka Po stopách savců Kašperskohorska / Zlatý potok Jmenovaná okružní NS vznikla z iniciativy Informačního střediska Kašperské Hory, ve spolupráci s Klubem českých Turistů – Značkařský obvod Sušice, který trasu vyznačil. Pomocí osmi poutavě zpracovaných informačních panelů na trase NS seznamuje návštěvníka s běžnými i zvláště chráněnými šumavskými savci, s jejich pobytovými znaky, a odhaluje drobná tajemství přírody. Východiště i konec okružní trasy NS je v TIM Zlatý potok, viz též mapka. Trasa stezky je velmi přehledně značena žlutou turistickou značkou. Délka středně náročné trasy NS je 4,3 km. Zlatý potok je největší pravostranný přítok říčky Losenice. Pramení na svazích hory Královský kámen. Zlatý potok teče převážně hlubokým údolím, většina tohoto údolí je chráněna přírodní rezervací Amálino údolí. Na Zlatém potoce a v jeho blízkém okolí jsou dobře patrné štoly a další pozůstatky dřívějšího rýžování a dolování zlata, které zde probíhalo od středověku. Těžba zlata byla v oblasti ukončena na počátku 20. století. Seznamte se s historií Zlatého potoka a jeho okolím též streamem z cyklu Zmizelá Šumava v podání šumavské legendy Emila Kintzla. Východiště TIM Zlatý potok je nejníže položeným bodem na NS (627 m n.m.), nejvýše položeným místem je horizontála pod Lídlovským kopcem s převýšením 170 m. Císařský dvůr (Kaiserhof) jako největší dvůr v této oblasti i s právy pastvy, těžby dřeva a daňovými úlevami získala rodina Matschinerova, jejíž potomci dvůr dědili. Dnes usedlost slouží jako rekreační objekt. Ve středověku vedla přes Kaiserhof a jeho okolí trasa Zlaté stezky, což ještě dnes dokládají v terénu viditelné úvozy, které do terénu vyšlapali soumarští koníci. Krásné výhledy do údolí Losenice a Zlatého potoka poskytuje nedaleký Dvorský vrch, podmanivý výhled na nedaleké Kašperské Hory a hrad Kašperk se nabízí z vyhlídky cca 300 metrů na severozápad od osady. Naučná stezka vede nádhernou oblastí Kozích hřbetů s výhledy do údolí říčky Losenice a na protější hřeben Huťské hory (1187 m n.m.). Na každé z osmi informačních tabulí je plánek NS s polohou jednotlivých zastavení. Jak se tam dostat: Autem (z Plzně 95 min., z Klatov 45 min., z Horažďovic 35 min., ze Sušice 18 min.), nebo busem do Kašperských Hor a pak pěšky 1,3 km (vyhledejte si spojení zde). Zpět pěšky třeba 3,2 km do Rejštejna. Turistické značené trasy a značení NS žlutou pásovou značkou jsou ve správě Klubu českých turistů – Značkařský obvod Sušice. Možnost občerstvení na trase: Kašperské Hory, Rejštejn  Doporučený postup podle mapy KČT 65 – Šumava Povydří, nebo podle mobilní aplikace www.mapy.com Zkontrolujte si před výletem předpověď počasí Tajný tip: Při cestě autem od Sušice doporučuji navštívit Muzeum dřevařství v Dlouhé Vsi. Objekt je situován vedle sportovního areálu. Otvírací doba muzea na červen až září: pondělí – pátek: 9 – 12 13 – 16 hod. sobota: 9 – 14 hod., neděle: zavřeno Vstup do muzea je volný, možnost parkování zdarma	1225 Tip na výlet pro pěší turisty Třemošná: Naučná stezka Okolo břehů Adventní čas sice výletům příliš nepřeje, ale ani je nevylučuje. Dny jsou krátké, zima je lezavá, mlha, že stěží dohlédneš na konec ruky, obloha šedá jako plech. Když výlet, tak spíše nějaký ten polodenní, délkou přiměřený, s příznivým spojením tam i zpět. Leč s termoskou čaje a v dobré společnosti je taková cesta odměnou a potěšením, zejména je-li obsah termosky vylepšen nějakou „příchutí“. Přijměte pozvání na krátký výlet po průběhové naučné stezce Okolo břehů v blízkosti Třemošné. Na trase NS je 7 zastavení s informačními panely, na každé tabuli je k dispozici plánek trasy s polohou jednotlivých zastávek. Téma NS: říčka Třemošná, stezka nad Novým rybníkem, Bílý potok, mokřady,  vyhlídka na skalní útvar Kvočna.  Délka NS je jen 1,5 km, trasa výletu viz mapka Východiště naučné stezky Naučná stezka se nalézá na sv. okraji Třemošné, start NS je od žst. Třemošná vzdálen 1,6 km. Hezká nenáročná naučná stezka vede údolím říčky Třemošné a Bílého potoka.  Trasa NS vede zpočátku po žluté turistické značce, po 750 metrech se od značky oddělí a vede po příjemné neznačené pěšině s minimálním převýšením. Říčka Třemošná (též Třemošenka), na horním toku nazývaná Všerubský potok, pramení v nadm. výšce 600 m u osady Vojtěšín, 5 km sz. od Úněšova. Protéká obcemi Všeruby, Nevřeň a Příšov, Ledce, městem Třemošná, Žichlicemi a Chotinou. Jako levostranný přítok se v nadm. výšce 279 m vlévá naproti Kaceřovskému mlýnu do Berounky. Délka toku 43,7 km. Nový rybník (tč. vypuštěný) na revitalizovaném Bílém potoku Součástí NS jsou turistické přístřešky se stolem a lavicemi - ideální pro zastávku se svačinkou. Tento je i s výhledem na Nový rybník a skalní věž Kvočna Trasa NS vede většinou po okraji lesa, po březích rybníčků a mokřadů … … nebo malebným údolím podél Bílého potoka. Přístřešek je i na konci NS nad Mysliveckým rybníkem, u pramene Kvočna Zřizovatelem naučné stezky je MÚ Třemošná Jak se tam dostat: Do Třemošné busem nebo vlakem, autem z centra Plzně jen 14 min. (vyhledejte si spojení zde) Možnost občerstvení: Pizzerie v Třemošné (denně) nebo z vlastních zdrojů Doporučená mapa KČT č. 31 – Plzeňsko Zkontrolujte si před výletem počasí zde
0226 Tip na výlet pro pěší turisty Výlet na Šlovický vrch a k exmoorským koním Krajina na úbočí Šlovického vrchu severovýchodně od nedalekých Dobřan v minulosti sloužila původně k zemědělství. Nacházely se zde sady a na osluněných svazích s mělkou půdou bývaly pastviny. Později zde bylo zřízeno vojenské cvičiště a užívání vojenské techniky nahradilo tradiční pastvu dobytka. Po zrušení vojenského cvičiště (po r. 1989) byla lokalita nevyužitá, avšak vlivem působení předchozích vojenských aktivit, a také díky velmi členitému terénu, vznikl zde zajímavý, pestrý a cenný biotop. Cenné biotopy se dochovaly překvapivě i díky jízdám crossových motocyklů a off-roadů. Kamenná pyramida na Šlovickém vrchu ve stylu kultovních monumentálních peruánských staveb vypadá jako z období mayské civilizace, leč dostavěna byla teprve nedávno, v r. 2018. Celá 8 metrů vysoká kruhová stavba je korunována vyhlídkovou plošinou. Jako na dlani lze spatřit jižní Plzeňsko, blízké město Dobřany, ale i hřebeny Šumavy, Českého lesa, Korábské vrchoviny, Švihovské pahorkatiny a Sedmihoří Vrcholy lze snadno rozpoznat díky umístěné panoramatické mapě, ale s vlastním dalekohledem to jde ještě lépe Šlovický vrch má však i své stálé obyvatele - šest exmoorských koní, kteří jsou zvyklí žít bez jakékoliv pomoci a péče člověka. Koně umístění v oboře se volnou pastvou starají, aby jejich teritorium nezarůstalo nežádoucím porostem. Do prostoru ohrady s koňmi lidem je umožněn volný vstup, koně lidem neublíží a lidé neublíží koním. A to je i důvod mimořádné obliby tohoto místa, kde můžete bez obav vstoupit přímo mezi zvířata. Z iniciativy města Dobřany je v současnosti na území bývalého tankodromu vyhlášena evropsky významná lokalita a pro ochranu širšího spektra organismů i přírodní památka Šlovický vrch. Jak se tam dostat: Přátelským doporučením je turistická procházka ke Šlovickému vrchu po neznačených cestách z Litické zastávky MHD Šlovická, autobusové linky 36 z Plzně. Odtud je to po polní cestě s pěknými výhledy a lesem jen 5,5 km, do Dobřan k ŽST pak stále z kopce dalších 2,5 km, viz mapka. Zkrácenou variantou je i přístup od busu ze Šlovic (jen 3,6 km). Z Dobřan vlakem do Plzně (vyhledejte si spojení zde). Zkontrolujte si před výletem počasí zde	0426 Tip na výlet pro pěší turisty Konstantinovy Lázně – Polžice – Ovčí vrch – Krasíkov – Hadovka - Strahov Duben je konečně jednoznačně plnohodnotný jarní měsíc a s jeho příchodem se otevírají dlouho očekávané možnosti výletů. Po dlouhé zimě je jistě každý turista natěšen na zajímavé celodenní výlety, při kterých navštíví jím dosud neprobádané trasy a místa. Pro snazší rozhodování budiž vám tento tip. A věřte, že splňuje vše, co turista od jarního výletu očekává a na co se celou zimu těšil. Krajina na Tachovsku, kam je tento tip na výlet situován, se vyznačuje nejen nízkou zalidněností, zádumčivostí, melancholií, ale také celou paletou míst, která k návštěvě lákají, a oko turisty na nich s potěšením spočine. Celková délka výletu do ŽST Strahov je 15,6 km, mapka trasy zde. V závěru trasy lze nabídnout dvě úniková místa pro případ časové tísně: ŽST Kokašice a ŽST Břetislav. Byla by ale škoda se připravit o půvabnou etapu do ŽST Strahov v Přírodním parku Hadovka. Zvonička setkávání v Dolních Polžicích V r. 2020 byla dokončena a slavnostně požehnána nová Zvonička setkávání v Dolních Polžicích, která zde vznikla z iniciativy místních chalupářů, jejich přátel, mistrů kameníků a kovářů. Zvonička je ozdobou centra osady a prostranství rybníka. Vyhlídkové místo (690 m n.m.) na Ovčím vrchu. Zastřešenou vyhlídkovou plošinu s panoramatickou mapou vybudoval podnik Lesy ČR, s.p. v dobách, kdy odtud ještě býval nerušený výhled. V současnosti bohužel již výhled zaclánějí stromy. Daleké výhledy se však naskýtají z nedaleké pláně cestou ke kapli. Zdaleka viditelná Kaple Smrtelných úzkostí Kristových na vrcholu Ovčího vrchu (654 m n.m.) Z názvu kaple sice běhá mráz po zádech, ale místo je to velmi přívětivé. A to i přesto, že zde v r. 1680 došlo k selskému povstání. Na památku obětí povstání je pár kroků od kaple majestátní kamenný památník. Pohled z vyhlídkové plošiny zříceniny hradu Švamberk na krasíkovskou kapli sv. Máří Magdalény. Ta tvoří jeho nejvýraznější a zdáli viditelnou dominantu. Nejstarší zmínky o hradní kapli umístěné na předhradí pocházejí již z roku 1342. Krajina pod Krasíkovem u Domaslavi. Kvetoucí trnky nádherně prosvětlují krajinu. Pohled z vyhlídkové plošiny zříceniny hradu Švamberk. Železniční přechod v Přírodním parku Hadovka Tuláci, trampové a turisté zajisté ocení, že romantickým údolím Hadovky nevede žádná významná komunikace. Jen pěšinky, lesní či polní cesty a pouze na malém úseku koleje Bezdružické lokálky. Bezdružická lokálka - lokální železnice z Pňovan do Bezdružic - je dlouhá 24 km. Včetně koncových stanic je na trati 10 zastávek. Minimální poloměr oblouků je 190 metrů, traťová rychlost 60 km/h. Nejvyšším místem na trati je koncová stanice Bezdružice ve výšce 575 m n.m., nejnižším je naopak most přes údolí Mže ve výšce 391 m n.m. Jízdní doba motorových vlaků je ca 42 minut. Největší stavbou na trati je most přes údolí řeky Mže u Pňovan, dlouhý 210 metrů a vysoký téměř 50 metrů. Poslední nákladní parní vlak projel po trati roku 1969. Na trati je silná rekreační doprava, protože ekologicky čistá krajina kolem Konstantinových Lázní a Bezdružic je vyhledávaným cílem turistů. V létě se koná na trati tzv. Bezdružické parní léto, což jsou dva víkendy, kdy je na trati provozován parní vlak, jeden víkend v červenci, jeden v srpnu. Přírodní park Hadovka se rozkládá na celkové ploše 20,2 km^2 podél hluboko zaříznutého a převážně zalesněného údolí kolem stejnojmenné říčky. Hadovka pramení u obce Křepkovice, 4,5 km jižně od města Teplá. Hadovka o délce 21,5 km protéká romantickým údolím, jehož větší částí prochází podél proudu potoka červená turistická značka. Z ní pak vedou další odbočky k řadě zajímavostí v blízkém okolí. V lokalitě Gutštejn – Šipín – Dudákovský mlýn se pravostranně vlévá do Úterského potoka. V úseku Krasíkov Dvůr – Kokašice – Břetislav – Strahov stojí za pozornost následující zajímavosti: Po vstupu do obce Kokašice je po levé straně cesty nenápadný historický tzv. Bavůrkův kříž - kamenný smírčí kříž s reliéfem dvojitého soustředěného kruhu. Tento kříž se nachází na místě, kde měl Bavůrek ze Švamberka (Krasíkova) zabít syna plzeňského měšťana Palečka.  Poblíž křižovatky jižně od ŽST Kokašice je přírodní vývěr báječné minerální vody - Pramen lásky. V nivě říčky Hadovky se nalézá krytá Studánka lásky V místě železničního viaduktu přes říčku Hadovku se nachází viadukt, který má jednu zajímavost. V době parních vlaků bylo potřeba do lokomotiv doplňovat vodu, která byla na mostě samotnou lokomotivou čerpána přímo z říčky. Dodnes se přímo pod mostem dochovala nádrž, odkud se voda čerpala. Tento technicky pozoruhodný systém fungoval až do 60. let 20. století. Jak se tam dostat: Do Konstantinových Lázní Bezdružickou lokálkou z Pňovan (vyhledejte si spojení zde). Odtud již pěšky po Naučné stezce Krasíkov – Ovčí vrch. Obnovu turistického značení na trase v pravidelném tříletém cyklu provádí KČT – Značkařský obvod Tachov. Možnost občerstvení: V sezoně v areálu býv. pivovaru Krasíkov Dvůr Zkontrolujte si před výletem počasí zde
Tip na výlet pro pěší turisty Vladař – Mlýnce - Chyše Tento výlet je doporučením pro turisty, kteří rádi objevují a navštěvují stolové hory. V Plzeňském kraji máme takové hory dvě – Chlumskou horu u Manětína a Kozelku u Nečtin. Další nejbližší je hora Vladař u Žlutic, která je právě tímto tipem na výlet. Hora Vladař sice leží v Karlovarském kraji, ale v těsné blízkosti hranice s krajem Plzeňským. Výhodou je dobrá dostupnost vlakovým spojením. Tip na návštěvu Vladaře obsahuje i cestu k němu a zejména další pokračování krásnou krajinou až do města Chyše. Celková délka trasy výletu od východiště ze ŽST Záhořice do cíle ŽST Chyše je jen 11,5 km, mapka trasy zde. Nejprve trochu vlastivědy: Vladař je majestátní čedičová stolová hora v Tepelské vrchovině, s vrcholem na úrovni 693 m n.m., přibližně 5 km východně od Žlutic. Je výraznou dominantou kraje s charakteristickým plochým temenem a příkrými svahy vypínající se nad říčkou Střelou, převýšení nad údolím Střely činí přes 200 metrů. Hora je pozůstatkem samostatné sopky a vrcholová planina skrývá zaniklé keltské hradiště z doby bronzové. Zvláštností vrcholu je malé rašelinné jezírko bez přítoku, které sloužilo jako cisterna na vodu v dobách prehistorického osídlení. Hora je součástí přírodní rezervace Horní Střela, neboť nabízí jedinečnou flóru a faunu, včetně teplomilných rostlin a vzácných druhů ještěrek a ptáků. Přímo na vrcholu kopce se rozprostírá romantická krajina, kterou po obvodu dotváří řeka Střela, obtékající horu ze severu a severozápadu. V listopadu roku 1421 se na Vladaři pomocí bojových vozů opevnil Jan Žižka z Trocnova se svými muži a tři dny zde úspěšně odolával přesile nepřátel kalicha. Kromě nepřítele se husité museli vypořádat s velkou zimou, sněhem a nedostatkem potravy. Husitům se však pak podařilo nečekaně vyrazit, obklíčení překonat a poté se připojili ke skupině husitů z Žatecka.  Jak již bylo zmíněno, východištěm trasy je ŽST Záhořice, poslední zastávka před Žluticemi. Hned pod zastávkou přivítá návštěvníka malebný rybníček uprostřed krásné jarní přírody. Odtud po červené značce, od TIM Pod Vladařem až na vrchol hory pak po značce žluté. Jelikož se jedná o výstup na horu, nikoho nepřekvapí, že cesta stoupá. Po dosažení okraje stolové planiny se otevírá překvapivě pestrý, členitý a nádherný prostor, připomínající anglický park protkaný vyšlapanými pěšinami. Není kam spěchat, náhorní planina přímo vybízí k prozkoumání. Hlavní vyhlídka s nerušeným výhledem a odpočinkovou lavičkou se nalézá na nejvýchodnějším okraji vrcholu. Spatřit odtud lze lesní masiv až k Rabštejnu nad Střelou. Za pozornost stojí i pověstné vrcholové rašelinné jezírko, což je ale spíše eufemistické označení pro zarostlý močál. Podle některých odborníků však tato hora rozhodně není tak přívětivá, jak by se mohlo zdát. Je možné, že v době pravěku (nebo snad i středověku a novověku) zde probíhaly rituály, při nichž nechyběly lidské oběti. Z vrcholu hory Vladař je nutné se vrátit 1,8 km zpět k TIM Záhořice (rozc.) a odtud po žluté skrz osadu Mlýnce do Chyší. Téměř celá trasa přes Mlýnce do Chyší vede lesem, s občasnými výhledy na meandrující Střelu. Nejzajímavější pasáží je právě lokalita Mlýnce, kde cesta prochází kolem statku se stájemi napravo a rozlehlými tréninkovými překážkovými dráhami nalevo. Tady je totiž Váňovo! Josef Váňa st. (* 20. října 1952) je legendární český dostihový jezdec, chovatel a trenér. S osmi vítězstvími ve Velké pardubické a s mnoha dalšími jezdeckými a trenérskými úspěchy je největší postavou českého dostihového sportu. Jeho současným sídlem je osada Mlýnce u Chyší. Zde se nachází i jeho tréninková stáj a překážkové dráhy, kde  trénuje své koně a jezdce.  Dne 28. října 2009 byla Josefu Váňovi udělena Medaile Za zásluhy. A již jsou na dohled Chyše. Neminout nelze samozřejmě především zámek. Historie tohoto panského sídla počíná již ve 12. stol. a během historie prošel významnými přestavbami. Nejprve byl gotickým hradem, později renesančním a barokním zámkem. V polovině 19. století proběhla finální přestavba ve stylu anglické gotiky. Každá z přestaveb zanechala na zámku své dodnes výrazné stopy. K zámku patří i volně přístupný zámecký park. Ten v Chyších je obrovský a nádherný, na jaře i na podzim. V polovině 19. stol., kdy procházel zámek novogotickou přestavbou, získal i park dnešní vzhled.  Zámecký park Chyše je součástí historického a kulturního dědictví ČR. Zámecký park o rozloze ca 9 ha je komponován s využitím členitého terénu ve dvou částech rozdílných architektonických uspořádání. První část, jejíž dominantou je zámecká budova, se rozvíjí kolem potoka, který vytvořil mělké údolí. Potok se pod zámkem stáčí kolem návrší, na kterém byl už postaven hrad a ústí do rybníčku pod zámeckou budovou, jíž jakoby nastavuje zrcadlo. Potok zároveň tvoří osu dolní části parku, do nějž předstupovaly atraktivnější stromy a keře a domácí dřeviny. Při vtoku potoka do parku, přecházejí porosty do formy lužního lesa s podrostem stínomilných a vlhkomilných bylin. Louce dominují monumentální solitéry a skupiny starých stromů, které jsou volně roztroušeny i po louce. V centru svahu je nejstarší strom v parku, ca 400 let stará lípa, k níž je směřována i široká promenádní cesta. Tečkou za celým výletem zajisté bude i návštěva zámeckého panského pivovaru, z l. 1839 – 1841. Pivovarnictví v Chyších má však tradici již od roku 1580. V historických interiérech pivovaru vás uvítá stylový restaurant. Po celodenním výletu si zde jistě vzpomenete na starou moudrost, že teprve s pivem je žízeň krásná. Od pivovaru je to k žst. ca 15 minut cesty, na což je třeba při konzumaci pamatovat J Jak se tam dostat: Do Záhořic vlakem z Plzně, s přestupem v žst. Blatno u Jesenice (vyhledejte si spojení zde). Odtud již pěšky po značené cestě na Vladař. Obnovu turistického značení na trase provádějí značkaři KČT Karlovarského kraje. Možnost občerstvení: V Chyších – v zámeckém panském pivovaru Zkontrolujte si před výletem počasí zde	Tip na výlet pro pěší turisty Rokyta – Tříjezerní slať - Oblík – Gruberg Již při vyslovení těchto názvů srdce Šumaváka jistě pookřeje. Těm, kteří již znají, se vybaví příjemné vzpomínky na nespočet krásných túr do těchto míst, těm, kteří ještě nevědí, lze tiše závidět, protože mají půvab objevování úžasných míst na trase teprve před sebou. Zejména Oblíku, protože o ten tu jde tentokrát především. Trasa: Rokyta – Tříjezerní slať – Oblík – Nová Studnice – Slunečná – Gruberg. Trasa vede po zaniklých osadách, které jsou v textu připomenuté. Délka trasy 15,7 km, mapka trasy zde. Jak je z plánku patrné, trasa vede z Rokyty stále po žluté značce, kolem venkovní geologické expozice. Ta seznamuje s nejvýznamnějšími horninami Šumavy. U každé horniny je odborný popis a nechybí ani vyleštěná ploška kamene, znázorňující vzhled horniny po opracování. Historický Vchynicko-tetovský plavební kanál pro plavení dřeva. Obchází nesplavný úsek řeky Vydry pod Antýglem a spojuje její řečiště s Křemelnou. Tím umožnil využít dřevo rozsáhlých lesů Šumavy po lesní kalamitě koncem 18. století. Největší rozmach zaznamenala osada Rokyta v éře plavení dříví ve Vchynicko-tetovském plavebním kanálu. O plavebním kanálu více zde Tříjezerní slať: Horské vrchovištní rašeliniště, známé třemi rašelinnými jezírky a naučnou stezkou s 11 zastaveními. Tříjezerní slať je pojmenována podle tří rašelinných jezírek, z nichž největší má hloubku 2 m.  Nachází se pod jv. svahem hory Oblík, v nadm. výšce kolem 1062 m a rozloze ca 5 ha. Rašeliniště je zpřístupněno okružní NS dlouhou 250 m, vedoucí po dřevěném povalovém chodníku. Seznamuje návštěvníky s vegetací, povrchovými útvary rašeliniště, vznikem a složením rašeliny. Bílá cesta: Ca 500 m od Tříjezerní slati je TIM Pod Oblíkem, odkud vede k Oblíku neznačená přímá tzv. Bílá cesta, později pěšina. Z Bílé cesty jsou krásně daleké výhledy, z horní části především k Huťské hoře, Zhůří a Antýglu. Oblík: Oblík (1228 m n.m.) je šumavská hora (něm. Steningberg), ca 4,5 km jz. od Srní, s jedním z nejlepších šumavských vyhlídkových vrcholů. Téměř kruhový výhled umožňuje vrcholová skála na dříve odlesněné plošině. Není tomu tak dávno, kdy byl rozhled z vrcholu opravdu dokonale kruhový, o což se postarala jednak kůrovcová kalamita, jednak polomy, jako následek devastujících vichřic. Ale příroda si bere zpět, co její jest, a vrcholová planina opět úspěšně zarůstá novým lesem. Přesto je rozhled stále působivý natolik, že turista lačnící po úžasných výhledech, nebude zklamán. Z Oblíku jsou vidět na jihozápadě Poledník, na severu hora Křemelná, hrad Kašperk, Srní, na východě hřeben s nepřehlédnutelnou Huťskou horou. Průhledem mezi stromy lze spatřit i takové velikány, jakými jsou majestátní Velký a Malý Roklan, Luzný, Velká Mokrůvka a Poledník. Oblík - vrchol hory je tvořen skaliskem, jehož tvar utvářely nejen dávné ledovce, ale také postupné zvětrávání po mnoho staletí Divokost vrcholového skaliska vynikne ještě zřetelněji v pohledu odzadu Z Oblíku vede modrá značka (odbočka) na hlavní Jezerní cestu, po ní trasa pokračuje severním směrem k TIM Nová Studnice. Býv. osada Nová Studnice (něm. Neubrunn): Původně sklářská osada  založená poč. 18. stol. hrabětem Kinským k výrobě benátských zrcadel italskými skláři. Po dvacetiletém ne příliš úspěšném provozu byla sklárna vyhašena a stala se z ní dřevařská obec. Ještě v r. 1921 zde v Neubrunnu v 10 domech žilo 67 obyvatel. Dnes je zde jen turistické odpočívadlo. Nejvyšší čas zde spočinout a pohlédnout do vnitrozemí. Nová Studnice (1051 m n.m.) - cesta klesá k Velkému Boru, na horizontu upoutá hora Březník (1006 m n.m.) a Vysoký hřbet (1078 m n.m.). Hlubokým údolím před nimi se vine řeka Křemelná. Od býv. Nové Studnice vede trasa po žluté značce po vrstevnici, poté klesá do místa býv. osady Slunečná (něm. Sonnberg) a podél Jezerního potoka, napájeného z Prášilského jezera, pokračuje do cílového místa zvaného Gruberg. Býv. osada Gruberg (původní něm. název, česky Hrubá): Lokalita Gruberg, je bývalá zaniklá dřevařská, zemědělská a pastevecká osada. Nalézala se 1 km vých. od Prášil směrem do Srní, v katastrálním území Velký Bor, při obou stranách silnice spojující Prášily se Srním. V r. 1896 zde žilo ve 12 domech 100 obyvatel. V určitém historickém období obec Gruberg byla dokonce větší než Prášily. Totalitní režim horskou obec Gruberg zlikvidoval z důvodu vytvoření nového vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda. V místě obce po roce 1950 vybudoval posty tankové střelnice. Místem procházela "signální stěna“ a v ní byla vrata, kterými se po silnici od Srní do Prášil projíždělo výcvikovým prostorem. V místě, kde je dnes placené parkoviště, bývala palebná čára tankové střelnice Slunečná s cílovou plochou Stodůlky. V úplném závěru II. světové války se zde odehrálo krvavé drama. Poslední vážný bojový střet americké 90. pěší divize armády generála Pattona, který se odehrál na samém konci války v býv. osadě Gruberg nedaleko Prášil, připomíná nový památník, slavnostně odhalený v r. 2025 za účasti prezidenta Petra Pavla. U památníku trasa výletu končí, v místě je zastávka busu a také, a to je důležité, funguje tam skvělé přírodní bistro. Pozn.: Německé názvy uváděné v závorce mají svoje opodstatnění, neboť před poválečným odsunem zde žili téměř výlučně obyvatelé německé národnosti, kteří tyto názvy běžně používali. Ve starých mapách jsou uváděné tyto německé názvy. Jak se tam dostat: Tam busem z Plzně, Klatov nebo Sušice do zastávky Srní, Rokyta; zpět busem ze zastávky Prášily, Slunečná (vyhledejte si spojení zde). Obnovu turistického značení na trase provádějí značkaři KČT – Značkařský obvod Sušice Možnost občerstvení: V cíli cesty: Gruberg - Větrné bistro u parkoviště nebo restauranty v Prášilech Zkontrolujte si před výletem počasí zde
Další tipy na výlety: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

Pro KČT Plzeňského kraje s potěšením připravuje Jiří Mareš, aktualizace 16. května 2026